SasuSaku 20.

2. července 2009 v 15:26 | sasi-sama |  já rozmazlenec a moje sladká růžovláska
Všechno utichlo, ale ta úzkost nezmizela, pořád byla cítit
ve vzduchu.

,,Co to bylo?"
Podívala se vyděšeně Sakura na Orochimara, ten ji ale nevnímal.
Vypadalo to, že sám neví kdo to byl, nebo co to bylo.
Šlo mu jen o jediné a to vidět zas Sasukeho.
,,Sakuro tobě Sasuke nechybí, viď?"
,,Jak se na něco takového můžeš zeptat, chybí mi, ale vždycky
když si na něj spomenu, vidím normálního kluka.
,,Co by mě mohl mít rád, ale v tu chvíli se změní v tu strašnou
zrůdu, co saje krev a všechna láska jako by ze mě vyprchala."
,,Sasuke tě rád měl..........."
,,Já ho měla taky ráda a pořád mám, ale strach že mi ublíží
, je silnější."
,,Kdyby ti neřekl, že je upír, mohlo být všechno dobré."
,,Oro kdyby nám už nepomůže."
,,Jo máš pravdu, já chci jen zpět svého kamaráda."
,,Musíš se smířit s tím, že Sasuke prostě není."
,,Řekl sem ti, že až se s tím smíříš ty, pokusím se s tím vyrovnat i já."
,,Ale já se s tím už smířila."
,,Nelži, Ino říkala, že když u tebe byla, tak si plakala, kvůli komu asi?"
,,Dobře někdy mi je smutno a chci Sasukeho zpět, ale sem s tím smířena."
,,Nejsi, pláčeš dost často, máš červeně podlité oči, tak nelži."
,,Ty by si mohl dělat detektiva."
,,Možná máš pravdu nemá cenu se ohlížet za minulostí, ale Sasuke byl můj
nejlepší přítel."
,,Víš Oro asi bych ti měla něco říct."
,,Co?"

,,Před tím, než tak Sasuke zmizel, jsme spolu mluvili, říkal, že už mi nechce ničit
život, naposledy mě políbil a tak sebejistým krokem odešel."
,,A kam šel?!"
,,Copak já vím a včera se mi o něm zdálo, byla to asi jen vteřina a v té chvilce
mi jen řekl, že plakal, nevím co to má znamenat."
,,Pamatuješ si včera na tu houpačku?"
,,Jo začala se houpat sama z ničeho nic a potom se prudce zastavila."
,,A taky potom pod ní spadli kapky deště, ale co když to nebyl déšť ale slzy."
,,Oro radši toho necháme."
,,Ne co když tam Sasuke byl vážně s námi, je upír, u těch není nic nemožného
, on není člověk jako my."
,,No ještě mi řekni, že ten úzkostlivý pláč, co jsme slyšeli, patřil jemu."
,,Co mi víme, třeba je pořád s námi."
,,To je hloupost."
,,Hm a byla hloupost to, že je Sasuke upír, ne je to pravda."
,,Jdem k houpačkám, uvidíme jestli se sama zas rozhoupe."

Orochimaru a Sakura šli do parku k houpačkám, všude bylo ticho.
Ani jedna houpačka se nehoupala.

,,Oro on tady není."
,,Co když ano?"
,,Jak to poznáme, třeba nechce být prozrazen."
,,Nebo má strach."
,,Z nás?!"
,,Nevím třeba."

Sakura si sedla na jednu ze dvou houpaček a mírně se rozhoupala.

,,Ahoj lidi co tu děláte?"
Ozval se hlas plný energie.
,,Co ty tady děláš Naruto?"
Zeptal se Orochimaru.
,,Já se nudim, vy dva ste jak smyslů zbavení a Hináta nemá čas."
,,My ale na tebe taky nemáme čas."
Upozornila ho Sakura.
,,Ne a co to tu děláte, že vy dva ste se dali ..........."
Než to Naruto stačil doříct, dostal od Sakury ránu mezi oči.
,,Co to chtěl říct?"
Zeptal se nechápavě Orochimaru.
,,Že sme se dali do hromady."
,,To bych Sasukemu neudělal."
,,No a já snad jo?"
,,To sem neřekl!"
,,Jak je to vlastně s tebou a Ino?"
,,Takový všelijaký je na můj vkus až moc energická a já mám radši
klid a pohodu."
,,Ona ale o tobě pořád mluví."
,,Já si ale nemůžu pomoct, prostě to není holka pro mě."
,,Ale Oro aspoň to můžeš zkusit."
,,Už sem to zkusil."
,,Ty ji nemiluješ?"
,,Ne.............."
,,Ne?"
,,No ne!"
,,Vážně ne?!"
Ptala se pořád dotěrně Sakura.
,,Sakuro nech toho, já ji n-e-m-i-l-u-j-u stačí?"
,,Ne nestačí."
,,Radši se dál budem věnovat mému kamarádovi a tvému klukovi."
,,Už to není a nebude!"

Rozkřikla se z ničeho nic Sakura.
Z očí se jí linuly slzy, až teď v ní propukla ta histerie a smutek který v sobě
nasilím ukrývala, ale bylo ho čím dál víc a prostě musel z ní pryč.
Orochimaru na ni hleděl jako smyslů zbavený, netušil, že v sobě tohle všechno
ukrývá, a že ji Sasuke tolik chybí.

Naruto se mezi tím vzpamatoval ze Sakuřiny rány, která mu spusobila odlet
k stromu dalekému tři metry.

,,Sakuro já se tě tou větou nějak dotkl?"
Zeptal se Naruto pohoršeně.
,,Kvůli tobě nepláče Naruto."
Ujistil ho Orochimaru.
,,Ne a kvůli čemu nebo komu?"
,,To seš fakt tak pitomej?"
,,No jo Sasuke."
,,Přesně tak Naruto Sasuke."

Sakura se najednou prudce zdvihla z houpačky a kamsi neznámo utíkala.
,,Měli by sme jít za ní!"
,,Ne Naruto nech ji, určitě chce být sama, já měl taky takový chvíle a chtěl
sem být sám."
,,Ale ty seš kluk a ona je.........."
,,Není to žádná křehounka dívenka, která by si nedokázala poradit."
,,Myslíš?"
,,Vím Naruto."

Sakura se mezi tím rozběhla na louku, kam kdysi utekla, když Sasuke
odletěl do Ameriky.

Lehla si do trávy a zavřela oči, vzpomínala na chvilky se Sasukem, ale
vzpomínala jen na ty hezké chvilky, až z toho usnula.
Měla pěkný sen, byl v něm Sasuke.

,,Ahoj Saky."
Pozdravil ji milým hlasem.
Sakura na něj jen hleděla.
Lehl si vedle ní na trávu a lehce ji políbil do vlasů.
Najednou se probudila.
Prudce sebou trhla když na svém pasu ucítila něčí ruku.

Hleděla do černých očí.
,,Sasuke......"
Sasuke si ji k sobě přitáhl.
,,Můžu tě políbit?"
Zeptal se.
,,Proč by si nemohl?"
,,Nechci ti ublížit, nebojíš se mě?"
,,Teď se tě nebojím."

Sasuke lehounce přejel svými rty po jejích.
Sakura to nemohla vydržet, lehce jazykem otevřela jeho rty a našla
si jeho jazyk.

,,Je tohle skutečnost?"
Zeptala se ho.
Sasuke jen milým úsměvem zakroutil hlavou že ne.
V tu chvíli jako by Sakura procitla, už z toho má halucinace, nikdo vedle
ní neležel, všechno se jí jen zdálo.

Z lehi si sedla a protřela si oči.
Byl tu tak krásný klid, mohla nad vším přemýšlet.

,,Sakuro!"
Uslyšela z dálky volání.
,,Ino?"
,,Musím ti něco říct!"
Ino byla celá uplakaná.
,,Co se stalo?"
,,To Orochimaru......."
,,Něco ti udělal, ten hajzl jeden!"
,,Ne nic mi neudělal, jen už sem to nemohla vydržet a musela se ho
zeptat, jak to mezi námi bude."
,,No a ?"
,,No řekl, že mezi námi nic není, tak co by mezi námi mělo být."
,,To je vše co ti řekl?"
,,Ne já mu řekla, že to vypadalo, jako začátek hezkého vztahu a on na
to, že si ničeho takového nevšiml, má jiný vkus co se holek týče!"
,,To ti řekl?"
,,Jo to mi řekl, on mě nemiluje!"
Ino se znovu rozplakala Sakuře na rameni.
,,To bude dobrý, jsou i jiní kluci."
,,Ale Orochimaru je jen jeden."
Plakala pořád Ino.
,,Oro si tvoji lásku nezaslouží."
,,Že ty s ním něco máš?"
,,Já?!!"....,,No tobě snad přeskočilo, vždyť to byl nejlepší přítel Sasukeho!"
,,No právě, ty seš ale hnusná, Naruto mi říkal, že spolu trávíte hodně času
, nenávidím tě Sakuro, seš vážně hnusná a já si myslela, že si kamarádka!"

Ino utíkala pryč.
Sakura na ni jen zdrceně hleděla, tohle jí musí nějak vysvětlit, to je přeci
směšné ona a Orochimaru, už jenom kvůli Sasukemu je to nesmysl.

Ino seděla v parku na houpačce, když kolem prošel Orochimaru, nevěnoval
ji sebemenší pozornost.

,,Jestli hledáš Sakuru, tak je v lese na louce."
Řekla mu naprosto vyrovnaně.
,,Jo díky, vážně ji hledám, propukla totiž ještě větší hysterii než já, ze stráta
Sasukeho."
,,Neboj se o ni, s tebou ji určitě ta histerie přejde."
,,Proč to říkáš s takovou ironií?"
,,To se ti jen zdá, radši jdi za ní, potřebuje tě."
,,Ty to říkáš jako by sme snad spolu chodili."
,,No a né snad?"
,,Tobě snad přeskočilo, víš co je to přátelství, nikdy bych nechodil s holkou
mého nejlepšího přítele."
,,To jako vážně?"
,,Ty by si to snad Sakuře udělala a chodila by si v klidu se Sasukem?"
,,Asi ne promiň, ale teď se asi budu muset omluvit Sakuře."
,,Hm já už radši půjdu."
,,Ne počkej Orochimaru."
,,Co?"
,,Já jen........ne nic."
,,Co si chtěla říct?"
,,Nic."
,,No něco si musela chtít říct."
,,Já jen.............že.........že tě budu mít vždycky ráda."
,,Ino už to pochop, sme každý jiný, ty pořád někomu něco organizuješ
a já mám radši vlastní klid s kamarády."
,,Nikdy si neslyšel, že protiklady se přitahují?"
,,Ale jo."
,,No třeba se podívej na Sasukeho a Sakuru."
,,Sasuke je namyšlený, všechno musí mít a když se mu něco nelíbí, tak si
umí prosadit svou a naproti tomu Sakura je milá, radši ustoupí než se hádat
a rozhodně není namyšlená."
,,Sasuke nebyl tolik namyšlený, jak se dělal, byl dost citlivý, ale toho sis asi
nevšimla."
,,No radši se přestanem bavit o nich ale o nás."
,,Žádné "nás" není."

Ino do Ora strčila a ten si s toho sedl na houpačku.
Podívala se mu do očí svůdným pohledem a pomalu se k němu naklonila.
Okusila jeho rty, byly tak jemé jako, když je ochutnala poprvé.
Orochimaru ji obemknul ruce kolem pasu a vychutnával si její polibek.

Ino se od něj odtrhla a chtěla říct vítězné prohlášení, ale Orochimaru
jí to nedovolil.Strhnul si ji k sobě na houpačku, tak že na něm seděla obkročmo
a dravě se vrhl na její rty.

Prudce se od sebe odtrhli, když uviděli Sakuru.

,,Kvůli mě přestávat nemusíte."
Pronesla s směvem Sakura a chtěla odejít.
,,Sakuro počkej, mrzí mě jak sem na tene vyjela, vím, že to nebyla
pravda."
,,Neomlouvej se, mě už je stejně všechno jedno."

,,Jak to myslela, že je jí všechno jedno?"
Podívala se tázevě na Ora.
Ten jen pokrčil rameny.
,,Asi jí chybí Sasuke a já si myslela, že na něj hned zapoměla."
,,To sem si myslel taky, dost to tak vypadalo, ale měla strašně zarudlý oči
a potom jak v ní propukla ta histerie, musí jí strašně chybět."
,,Hm a co my dva?"
,,Co my dva?"
,,No ještě řekni, že tohle nic nebylo?"
,,No podle mě nebylo."
,,Seš strašnej."
Ino se od něj uraženě otočila.
,,Tak já sem strašnej, tak proč se mnou chceš chodit?"
,,Protože tu nikdo jiný není."
Orochimaru se jen ušklíbl a znovu ji políbil.

Sakura se procházela po lese, její tvář kazily slzy smutku a osamělosti.
Všichni někoho mají, jen ona je sama.
Orochimaru a Ino se dali konečně dohromady, Naruto je šťastný s Hinátou
a ona je sama.

,,Taky tě trápí samota?"
Uslyšela za sebou hlas Sakura.
,,Temari?"
,,Neodpověděla si mi na mou otázku."
,,Mě netrápí samota, trápí mě, že sem přišla o svoji lásku."
,,Já ji ani nikdy neměla, protože tu kterou chci, tak ta mě nemá ráda."
,,Temari pochop mě, sem na kluky, já miluju Sasukeho."
,,Tak proč se spolu pořád rozcházíte?"
,,To je tajemství."
,,Co je na tom tak tajného?"
,,Temari radši odejdi, já nemám náladu ani chuť se s někým bavit."

Temari se na ni umíněně podívala, ale radši odešla, nechtěla se s ní
ještě k všemu tomu pohádat.


Mikoto zalévala květiny, vždy když tuto činnost dělala, měla úsměv na tváři.
Tentokrát ho neměla, nemohla se smířit s tím, že přišla o svého malého
Sasukeho.Vlastně už nebyl malý, ale ona ho pořád viděla ve svých očích
jako dítě.Teď je navždy pryč a nedá se to změnit, nemohla pochopit
, co to udělal, proč takhle odešel a nevrátil se.Možná že selhali s Fugaku
jako rodiče a Sasuke cítíl, že už je nepotřebuje, nějak nemohla najít
smysl pro Sasukeho čin.

Fugaku ji se zamyšlením sledoval, vyrušil ho až zvuk mobilu.
Rozmýšlel se jestli to má vůbec zvednout, když se ale podíval kdo
to je musel to zvednout.......policie.

,,Mikoto?"
,,Copak?"
,,V nemocnici leží nějaký kluk Sasukeho věku, mohl by to být on
, chceš tam jet se mnou?"
,,Já nevím, nevěřím tomu, že to může být náš malý Sasuke."
,,Mikoto on už dávno není malý a ty si přestala věřit v život vlastního syna?"
,,Fugaku jak už je to dlouho, prostě mi přijde nemožné, aby byl ještě naživu."
,,Takže ty se mnou nechceš jet?"
,,Ale chci."

V nemocnici byly cítit léky a dezinfekce, Mikoto to trochu nahánělo hrůzu
, ale ještě víc ji nahánělo hrůzu, jestli to opravdu bude jejich Sasuke.

Na nemocničním lůžku před nimi ležel jaký si kluk.
Mikoto se spustily slzy s očí.
,,Tohle přeci není jejich syn."

,,Ještě je tu jeden kluk věku vašeho syna."
Upozornil je dokrot.
,,Fugaku už ne, já tohle nevydržím, Sasuke prostě není a my se s tím
musíme nějak vyrovnat."
,,Tak já klidně půjdu sám."
Mikoto ho v tom nechtěla nechat samotného, proto se přemohla a šla
s ním.

Její tvář znovu poznamenaly slzy, ale byly to jiné slzy, slzy štěstí.
Ležel před nimi kluk s havraními vlasy, sladkým úsměvem na tváři
a lehce zavřenými víčky.

Zatím co Mikoto byla u Sasukeho.
Fugaku se bavil s doktorem.
Za chvíli přišel za svoji ženou a synem.

,,Mikoto, Sasuke stratil paměť."
Řekl ji posmutně.
,,To není tak strašné, hlavně že je tu s námi."
Mikoto se lehce dotkla jeho tváře, nechtěla ho vzbudit, ale i ten
lehký dotek Sasukeho vzbudil.

,,Kdo jste?!"
Ptal se vyděšeně, jako by mu snad měli ublížit.
,,Tvoji rodiče Sasuke."
Odpověděl mu na jeho otázku otec.
,,Já mám rodiče?"
Ptal se vylekaně dál Sasuke.
,,Jistě že máš rodiče Sasí."
,,Kdo je Sasí."
,,No přeci ty."
,,Já mám jméno?"
,,Jméno má každý."

Rodiče zůstali se Sasukem skoro celý den.

Sakura ráno vstala nasídala se vyčistila si zuby
a šla ven do parku.Potkala tam Orochimara.
Seděl na houpačce a jako obvikle si něco četl.

,,Myslel sem, že tu budeš."
,,Že tu budu proč?"
,,Včera mi volal Sasukeho tatík."
,,No a co já s tím?"
,,Sasuke už není nezvěstný."
,,Cože?!"
,,Říkal, že jestli chci Sasukeho vidět, tak je v nemocnici
, napadlo mě, že ho budeš chtít taky vidět, můžeš jít se mnou."
,,Takže Sasuke žije?"
,,Přesně tak."
Na Sakuřině smutné tváři se vykouzlil úsměv.

Když Sasuke uviděl Orochimara a Sakuru, neměl ani tušení
co chtějí.

,,Ahoj Sasuke, ty teda nevypadáš dobře."
Poznamenal Orochimaru.
,,Ty taky nevypadáš zrovna nádherně a kdo si?!"
Sakura se neubránila smíchu.
Úsměv ji ale hned ztuhl, když si uvědomila, že nemůžou být
spolu, je upír a to s už nezmění.

,,Co tak civíte akdo jste?"
Zeptal se znovu Sasuke.
,,Sasuke to není vtipný, máš sklerózu?"
Zeptal se Oro.
,,Ne jen sem stratil paměť, takže nemám páru kdo jste a co chcete."
,,Hm tohle je Sakura tvoje no ex holka a já sem tvůj nejlepší přítel
asi no asi už od školky."

,,Proč za mnou chodí moje ex holka to nevím."
,,No když vy se vždycky kvůli jedné a té samé věci rozejdete, ale potom
as zjistíte, že bez sebe nemůžete být."
,,Oro to bych mu dokázala říct sama!"
Uvědomila ho Sakura.
,,No tak promiň."
,,A proč se teda pořád rozcházíme?!"
,,No přeci ty a upír, nic ti to neříká?"
,,Jakej upír?!"
,,Nemáš chuť na krev?"
,,Neutekli jste náhodou z blázince?!"
,,Ne ty si na nic ohledně upíru nepamatuješ?"
,,Jo pamatuju, že jsou jen v pohádkách a hororech."

Sakura se neudržela musela ho obejmout, to že si na nic nepamatuje
a nemá chuť na krev, znamená, že můžou být spolu.

,,No já vás radši nechám o samotě."
Orochimaru za sebou zavřel dveře a odešel.
Sakura opatrně Sasukeho políbila, aby ho nevylekala.

,,Ty mě miluješ?"
,,To bych tě nepolíbila."
,,Sedni si ke mě na postel."
Sasuke se ji konečně mohl podívat zpříma do očí.
,,Jsi až moc krásná, na to aby si byla moje dívka."
,,Sasuke ty si se snad zbláznil, díval si se do zrcadla?"
,,Ne proč?"
,,To je teď jedno, hlavně že žiješ."
,,Budem spolu zas chodit?"
,,Když budeš chtít."
,,Budu chtít, to spíš jestli ty budeš chtít chodit se mnou."
Sakura ho pohladila po tváři a následně políbila.
,,Proč nechceš někoho jiného než sem já, jsi tak krásná, mohla
by si mít daleko lepšího kluka než sem já."
,,Sasuke ty si asi vážně všechno zapoměl, jsi ta nejlepší partie
na škole, není žádná holka která by tě nechtěla."
,,To jako vážně?!"
,,Nelhala bych ti, vlastně já mám to štěstí, že mě miluješ, ale nevím
jak je to teď."
,,Potřebuju trochu času, ale už teď si myslím, že tě budu mít rád."

Sakura ho znovu něžně políbila.
Sasuke ji stáhl jedno ramínko od trička.

,,Sasuke teď ne až budeš zdravý."
,,Ale mazlit se můžem ne?"
,,Tady?!"

Sasuke se přisál rty k jejímu krku.

Sakura z šla z nemosnice hned do parku, sedla si na houpačku
, bal šťastná jako malé dítě, které dostalo novu hračku.

,,Sakuro ty seš ale nějak veselá."
,,Jé ahoj Ino!"
,,Ahoj Saky."
,,Sem veselá protože, Sasuke je v nemocnici a stratil paměť
, takže si nepamatuje, že je upír!"
,,Aha a to je všechno?"
,,Ne ještě sme se u něj na pokoji mazlili."
,,Viděl vás někdo?"
,,Doufám že ne a stejně by mi to bylo jedno kdyby ano, jsem
zas šťastná Ino!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama