SasuSaku 19.

2. července 2009 v 14:28 | sasi-sama |  já rozmazlenec a moje sladká růžovláska
Sasuke na sobě cítil ty divné pohledy a hlavně pohled Sawariho.
Sawari na něj hleděl sklamaně, mrzelo ho ze všech co jsou tady
nejvíc, co Sasuke řekl.Sakuru chtěl v tu chvíli zabít..........ale
to vlastně chtěli všichni až na Sasukeho.

,,Sasuke co to povídáš, někdo jako mi nic necítí, jen potřebu být
věrný svým spoluviníkům a stát při nich v každé situaci, tohle si
jen namlouváš, láska je pomíjivá jak rychle přijde, tak rychle i odejde."
Promluvil překvapivě vlídným hlasem ten nejstarší, nikdo jiný se
neopovážil nic říct.
Sasuke se podíval na Sakuru, která na něj hleděla nevěřícným pohledem.
Do čeho se to zas namočila, proč ona musí mít v životě takovou smůlu?
,,Sasuke buť to uděláš ty a dodržíme staletou tradici a nebo to budu
já, naše tradice se tím poruší, ale náš druh bude žít dál, tak jak si
se rozhodl?"
Sasuke se podíval na upíra, co jen čekal, že se rozhodne udržet jejich
tradici, byl nejstarší a asi i nejrozumější, musí to udělat, holek je
na světě dost a Sakura si za to může vlastně sama.

Sakura na svém krku cítila jeho chladný dech, děsilo ji co bude dál.
Sasukeho upíří zuby se pomalu blížily k jejímu krku.
Lehce olízl její krk, až jeho zuby narušily Sakuřinu bezchybnou kůži.
Sakuře se v tu chvíli spustily nahrnuté slzy v podvíčku, nechtěla umřít.
Jasně rudá krev stékala po jejím krku,až zabarvila lehké tričko.
Viděla jejich pohledy, byly tak lačné, nikdo se ale ani nepohl.
Sasuke to nechápal, mohl se stejně jako oni zbláznit, když viděl
krev, ale oni jen stáli a dívali se jak sebou Sakura trhá.
Bylo mu jí líto, ale nemohl nic udělat, díval se jak strácí čím dál víc krve.
Dívali se na ni přesně 13 minut.
Poté k ní jeden s upírů přistoupil, odvázal ji a vzal ji do náručí.
Sakura se nebránila ani nemohla...............
Sasuke se snažil udržet slzy a celkem se mu to dařilo.

,,Vím Sasuke, že je toho na tebe asi moc, ale je to tradice, máme
i své posvátné místo a není to tohle je na vrcholku skály, dolů se vždycky
hodí oběť a tak nám zajistí dobré pětiletí a za 5 let nás to čeká znova
a pokud nepřibude nový mladší upír, zas to bude na tobě."

,,A to tam musím sám?"
Ujasnil si Sasuke otázku.
,,Ano měla by to být pro tebe čest, ale nemyslím si, že to v tak nízkém
věku oceníš."

Sasuke si vzal Sakuru do náručí a počkal, až všichni zmizí.
Byla tak chladná, ale už žádnou bolest necítila............

Sasuke šel pomlým krokem ke skále, klepaly se mu ruce, ale uělal to.
Pustil ji a díval se jak její bezvládné tělo padá dolů.

,,Bude to dobrý Sasuke."
Uslyšel za sebou Sawariho hlas.
,,Nech mě být, nemůžu tě ani vidět,to co si udělal.......ne dost nechci
na to myslet."
,,Ty si se ale nebránil, vždyť si to sám chtěl."
,,To si vážně myslíš?!"........,,Tak se pleteš, to všechno byla jen přetvářka,
nikdo mě nikdy tak neponížil jako ty, bylo to hnusné a odporné, já miluju
Sakuru a to že je díky mě po smrti, můj cit k ní nezmění, nevyčítám si
nic, neměla mě sledovat, ale miluju ji."........,,Sawari radši odejdi, nech
mě být!"

Sawariho pohled ho propaloval, nakonec se ale zmírnil.
Otočil se a odešel.
Sasuke brzy taky odešel.
Doma si hned lehl do postele a tvrdě usnul.

Ráno se probudil až v 9 hodin, rychle vyletěl z postele, musel do školy.

,,Sasuke uklidni se nikam nejdeš."
Ozval se za Sasukem otcův hlas.
,,Jak nikam nejdu, musím přeci do školy."
,,No jistě a budu riskovat, že se ještě někde zblázníš a něco uděláš
, padej zpět do postele."
,,Mě se nechce spát a blázen nejsem!"
,,To vykládej Santovi ten ti možná uvěří, ale teď půjdeš spát!"

Sasuke se na Fugaku nevrle podíval, zalezl pod peřinu a díval se na bílý strop.
Pustil si televizi, kde stejně nic nedávali, tak ji znovu vypnul a snažil se usnout.
Když si vzpoměl na Sakuru je mrtvá určitě je mrtvá, buť vykrvácela a nebo ji
zabil ten pád, byl celkem v klidu, to asi proto že je vážně blázen, možná má
otec pravdu, nebo je to snad jeho osobností, může za to ta zrůda co ho kdysi
poznamenala navždy, je snad předurčen k tomu, aby nemiloval a byl tou
temnou postavou..........upírem?

,,Sasí pojď se nasnídat!"
Uslyšel Sasuke volání Mikoto, takhle to bylo každé ráno, už ho to
nebavilo, zas odpověděl tak jako vždy.
,,Nemám hlad mami."
,,Sasuke neodmlouvej mamince a padej do kuchyně!"
Ozval se otcův káravý hlas, jako každé ráno a jako každé ráno Sasuke loudavým
krokem sešel do kuchyně.

,,Já ale vážně nemám hlad."
Tvářil se Sasuke jako by ho mučili.
,,Ale Sasí bude ti špatně."
Namítala Mikoto.
,,Mami prosím ne."
Prosil Sasuke až nezvykle úpěnlivě.
,,Sasuke sedni si a nasnídej se!"
Ozval se přísný otcův hlas.
Sasuke byl zvyklý si dělat co chce, ale z otce měl respekt.
Sedl si ke stolu, jediné co ale udělal, že si vypil čaj, jídlo nemohl ani vidět.
,,Sasuke snad si nemyslíš, že vypiješ jen čaj?!"
,,Tati prosím................."
Sasuke se podíval na dno šálku a potom na otce.
,,Nekoukej tak, snídat prostě budeš!"
Mikoto by bývala Sasukemu snídani odpustila, ale Fugaku byl jiného názoru.
Radši šla zalít na zahradu květiny, beztak toho byly už suché.

Sasuke se pořád díval na dno šálku.
Fugaku ho nevrlým pohledem sledoval.
Jeho pohled se změnil, když spatřil u Sasukeho slzy.

,,Sasuke co se stalo?!"
,,Já nemám hlad, nechci spát a nejsem blázen, to se stalo!"
,,Blázen jsi spát nemusíš no ani snídat, ale ven a do školy
rozhodně nepůjdeš."

Sasuke se zdvihl od stolu a šel nahoru do svého pokoje.
Podíval se na fotku Sakury, usmívala se, nemělo cenu brečet
, prostě se to stalo a nějakým smutkem a fňukáním, vyčítáním
to rozhodně nespraví.

Z jeho uvažování ho vyrušil mobil.
,,Ahoj Orochimaru..."
Řekl poněkuď omšele Sasuke.
,,Ahoj Sasuke, nevím jak ti to říct, ale Sakura........."
,,Je mrtvá.............."
,,Ne nezvěstná."
,,Ne je mrtvá Oro, zabil sem ji."
,,Co cože?!"
Sasuke Orochimaru všechno řekl.
,,Sasuke já tě nepoznávám, býval si jiný.........citlivější a víc sis užíval života."
,,Ani nevíš jak rád bych to vrátíl zpět, nikdy bych se upírem nestal."
,,Nemohl si to tušit, kdyby to neudělal tenkrát, našel by si tě jindy a udělal
by s tebe upíra tak jako tak, tak si nic nevyčítej."
,,Je mi hrozně Oro, proč semnou vlastně ještě kamarádíš?"
,,Nech mě být sem jen zrůda s lidskou tváří, třeba ti ublížím nech me Oro...."
,,Sasuke ty vážně potřebuješ psychiatra, jsi můj kamarád a tak to i zůstane
a nesnaž se to změnit!"
,,Copak mi nějaký psychiatr dokáže pomoct, když mi ani neuvěří?!"
,,Prostě s tím skoncuj, ovládni se a snaž se být jako každý normální člověk."
,,Tobě se to řekne, jsi člověk."
,,Vždyť ty taky."
,,Ne já jsem upír, ale nechci jím být."
,,Sasuke je to jen na tobě a tvé vůli."
,,Oro já už nevím co dělat, radši mě přestaň vnímat, nebo si ještě ublížíš
nebo já ublížím tobě."
,,Tak hele Sasuke ještě jednou uslyším tyhle kecy a asi ti rozbiju hubu!"
,,Takže toho nech jsi můj kámoš a tak to i zůstane!"
,,Díky Oro asi mi fakt hrabe, ale nechci přijít i o tebe."
,,Nikdy o mě nepřijdeš."

Sasuke si šel do koupelny a podíval se do zrcadla, upíři nejsou v zrcadle vidět
a ani on vidět nebyl.

,,Sasuke co tady děláš?"
Přišel za Sasukem Fugaku a v zápětí stuhl.
,,Jen sem se byl učesat, stalo se něco?!"
,,Je mi nějak špatně, nevidím tě v zrcadle asi musím na oční."
,,Nemusíš, já sem v něm nevidím už od včerejška."
Řekl Sasuke jako by nic.
,,Myslíš, že si vtipný?"
,,Ne já se o žádný vtip nepokoušel, teď ještě k tomu všemu nevím jak si nageluju
vlasy, když se nevidím v zrcadle, to jsou ale trable!
,,Sasuke už tě v něm vidím, tak si ze mě nedělej legraci!"
Sasuke se podíval do zrcadla.
Najednou se tam zas viděl, nevěděl co to má znamenat, chvíli se tam vidí chvíli zas ne
, už měl těch upířích příznaků dost.
,,Tati nemůžu jít na chvíli ven, přísahám, že nic neprovedu!"
,,To nemůžeš vědět jsi blázen."
,,Tatínku prosím, já se tady vážně zblázním."
,,Jestli nebudeš do hodiny zpět, tak už nikdy ven nepůjdeš."

Sasuke vyletěl jako blesk a hned na skálu, kde skončila svůj život jeho sladká
růžovláska.

,,Sakuro mrzí mě to!!!!!!!!"
Zakřičel jak nejvíc mohl.
,,Saky miluju tě, odpusť mi to lásko............jestli se vůbec něco
takového dá odpustit."

,,Tak se jí zkus zeptat."
Ozval se za Sasukem hlas.
,,Sawari to ne!"
,,Neboj Sasuke nic se mezi námi nestane."
,,Ani to neříkej, hned je mi zle."
,,Chceš svoji Sakuru viď?"
,,Jak chceš jen se dívej na idiota, co zabil někoho koho miluje, ty totiž
nevíš jaké je to mít někoho rád, nemiluješ mě, si jen mnou posedlý!"
,,To si myslíš, já to chápu, ale nemáš pravdu, miluju tě a nechci, aby si byl
nešťastný, ty miluješ Sakuru, mrzí tě tvoje činy, tak se zeptej Sakury jestli
ti odpustí."
Vedle Sawariho se ve stínu zjevila siueta dívky, když vyšla ze stínu, byl bílá
jako stěna, růžové vlasy lemovaly její vybledlý obličej.

Sawari se na Sasukeho usmál a odešel.
,,Sakuro?"
Sakura k němu zvedla chladné oči.
Sasuke udělal krok k ní.Sakura se na něj zděšeně podívala a couvla.
,,Prosím neubližuj mi."
Prosila chvějícím se hlasem.
,,Už nikdy ti nechci ublížit miláčku, ale neumím to, proto budu radši sám
, po tobě jen chci, aby si mi odpustila, potom tě nechám být."
,,Odpouštím ti..........."

Sasuke se mírně usmál a chystal se ukončit svůj život, tak jak se o to kdysi
pokusil, to ale nebyl při smyslech.Teď má ale jasnou mysl, musí skočit.

Sakura se na něj kameně dívala co asi udělá, když už Sasukemu chyběl
jen krůček..............někdo ho chytil a strhl sebou na zem.
Byl to Sawari, Sakura se na Sasukeho podívala a utekla do lesa.

,,Sasuke ty blázínku, co si to chtěl udělat, jdi za ní, dalo mi dost velkou
práci ji vyléčit."
,,Proč si to udělal, proč si ji pomohl?!".....,,Tak proč?!!"
,,Byl si bez ní nešťastný, tak jdi za ní, nebo ti uteče."

Sasuke se zdvihl ze země a rychle utíkal za Sakurou.
Konečně ji spatřil ležela na zemi a držela se za kotník.

,,Jdi ode mě ty......ty zrůdo!!!"
Křičela na něj histericky.
,,Nechci ti ublížit."
,,Sasuke odejdi!!!!!"

Sasuke se k ní pomalu přibližoval, až byl vedle ní.
Snažila se pohnout ale bolela jí noha.
,,Sasuke ne nechoď ke mně!"
Sasuke si k ní klekl a vzal ji do náruče.
,,Hned mě pusť, já nechci zemřít!!!"
,,Nechci tě zabít."

Sakura se snažila vymanit z jeho náručí, ale byl až příliž silný.
Ocitli se až na velmi známém místě, v seníku kde se ji Sasuke
pokusil znásilnit, potom co ji podvedl s Karin.
Pořád si musí do nekonečna odpouštěť, jejich vztah nemá cenu
a navíc ona se ho bojí, ublíží ji, už ji nemiluje.

Sasuke položil Sakuru na voňavé seno.
Dívala se do jeho černých očí, byly milé a vlídné, jí se to
ale stejně nelíbilo.
Pohladil ji po tváři a lehl si vedle ní, víc už se jí nedotkl.
Sakura si asi po pěti minutách položila hlavu na jeho hruď.
Chtěla slyšet jeho srdce, odbíjelo pomalu a pravidelně, ale jestli
cítilo k ní lásku to s toho nevyvodila.

Sasuke ji jen lehce hladil ve vlasech, nechtěl ji vylekat.

,,Sasuke miluju tě, ale asi si měl pravdu, nepatříme k sobě.
Jsi upír a nedokážeš svoje chování předpovídat ani ho ovládnout.
Pochop mě, mám žít ve strachu, co tě zas jako upíra napadne.
Jen se podívej kolikrát si mi už ublížil a nepočítám to že si mě
podvedl s Karin, totálně si mě ničil.
,,Asi máš pravdu, nechci ti ničit život, vlastně ho ničím všem
, jsem jen zrůda a nikdy nemůžu být jiný, jen mi dovol poslední
polibek........"

Sakura se k němu naklonila a lehce přitiskla svoje rty na jeho.
Sasuke se pousmál, aby zahnal zoufalství a beznaděj.
Jeho kroky byly jisté a sebevědomé, neodcházel zoufalý, mohl
být šťastný, odpustila mu, ale zlomila mu srdce, už nikdy nebude
nikoho milovat................

Hodina už byla pryč a Fugaku šílel.
Hned Sasukemu zavolal, rozčílil se, když uslyšel zvuk jeho mobilu
v pokoji.

Uběhla další hodina a po ní další a potom ještě jedna..............
Sasuke byl pryč celou noc, ale ani ráno se nevrátil ani odpoledne
ani večer ani další den...........ani za měsíc ani za dva, navrch všichni
doufali, ale uvnitř si byl každý jistý, že se nevrátí.
Sakura nikomu neřekla co se jí vlastně stalo, kdo ji ublížil a kde byla
ani o rozhovoru se Sasukem v seníku nikomu neřekla.
Sasuke ji chyběl, ale nedalo se nic dělat, nevěděla kam odešel, jestli ještě
vůbec žije, ale život jde dál a ona se s jeho strátou musí vyrovnat.

Sasukeho rodiče byli zoufalý, Itachi se nechtěl s něčím takovým smířit.
Orochimaru od toho dne s nikým nepromluvil ani s vlastními rodiči.
Pořád byl myšlenkami se Sasukem, vzpomínal na to co spolu zažili.
Do očí se mu nahrnuy slzy při každé takové vzpomínce.
Naruto se mu snažil Sasukeho nahradit, ale nebylo to ono, Sasuke
byl jen jeden a nikdo jeho místo v srdcích lidí co ho měli rádi nenahradí.

Sakura všechny společné fotky roztrhala, ne proto že by ho nenáviděla,
ale nechtěla vzpomínat, vzpomínky tolik bolí.Už jenom když viděla
Orochimara nebo Itachiho.Všichni byli tak jiní, jako by jim život
proklouzl mezi prsty, byl tu klid, žádné rvačky ani smích holek.
Naruto se se snažil se svou energetickou náturou všechny uvést
do původní nálady, ale jako by už nic nemělo smysl.
Sasuke neměl moc často výčitky svědomí ani ničeho moc nelitoval.
Zato Sakura měla ten zvyk se ze všeho obviňovat.
Kdyby ho tenkrát nesledovala, tak by tu ještě byl, vlastně díky ní jsou
všichni tak nešťastní.

Když šla ze školy viděla Orochimara, byl pochmurný den.
Seděl v parku na houpačce, vedle něj byla druhá, ale ta byla prázdná.
Jako by naznačovala Orochimarův smutek ze stráty tak blízkého člověka.

Sakura si sedla na houpačku vedle něj.
,,Oro musíš začít od začátku, smutkem a vzpomínáním to nevyřešíš."
Oro se na ni znechuceně podíval a po prvé od té doby promluvil.
,,Co si myslíš?!"
,,Když je tak lehké zapomenout, tak proč sis nikoho nenašla, proč si pořád doma
a nechodíš s holkami ven?".....,,No tak proč!!"
Sakura mlčela, protože měl Oro pravdu ani ona se s tím nesmířila.

Zdvihla se z houpačky a stoupla si naproti němu.
,,Víš co začnem oba od začátku, ty začneš komunikovat a já si
někoho najdu."
Orochimaru se na ni podíval tak zoufale, že jí to přišlo, jako by ji mělo
probodat tísíce nožů.
,,Jestli si chceš někoho najít, tak si najdi, ale já budu dál takový, co
když Sasuke někde je a je mu smutno, protože o vše přišel, není s ním
nikdo, kdo by ho utěšil, utřel slzy a zahojil jeho rány na duši, já budu
pořád ve světě kde jsme byli oba šťastní."
Sakuře se po jeho slovech začaly slzy neúprosně kutálet po tvářích.

Oba se vyděsili, když se houpačka vedle nich pohnula a sama mírně rozhoupala.
,,Asi vítr."
Napadlo Sakuru.
,,Žádný nefouká."
Vyvedl ji z omylu Oro.
,,Nějaká houpačka nás teď nemusí zajímat, jen se na sebe podívej
, Sasuke by určitě nebyl šťasný, kdyby tě takto viděl."
,,Víš co Saky, starej se o sebe, jdi si najít toho kluka a já budu dál
se svým kamarádem."
,,Tak hele ty pitomče, Sasuke už není a ty se s tím musíš smířit!!"
,,Tak až se s tím smíříš ty, vypadáš sice, že si v pohodě, ale nejsi
, uvnitř pláčeš, chybí ti stejně jako mě, jen se to snažíš maskovat!"
,,Co to povídáš?!"
,,Sasuke určitě někde je, ale je sám, nemá nikoho, je opuštěný
a já ho nepodrazím, nikdy si nenajdu lepšího kámoše, budu jen s ním
i teď sem s ním, sem s ním, aby mu nebylo smutno."
,,Ty si se zbláznil, nikdo neví kde Sasuke je a ty taky ne, tak těch keců
nech!"
,,Ty mě nech!!".......,,Vždycky sme všechno dělali spolu a taky budem
, je tady se mnou i když ho nevidíme, on je tady s námi a chce, aby
sme byli s ním!"

Houpačka se vedle Ora v tu chvíli prudce zastavila.
Na písek pod tou houpačkou spadlo pár kapek vody.
,,Bude asi pršet, stejně je nějaká zima."
Měla hned zdůvodnění Sakura.
V tu chvíli se prudce zahřmělo.
,,Oro běž domů, bude bouřka."
,,Sakra nech mě být, Sasukemu by bylo smutno."
,,On tu ale není, zítra si radši zajdi na psychiatrii!"

Sakura se na něj nechápavě podívala a radši šla domů.
Orochimaru zdvihl hlavu k nebi a radši taky šel.

Sakura nemohla v noci spát, nakonec přece jen usnula, ale měla
hloupý a divný sen.

Zjevil se jí v něm Sasuke asi jen na 2 vteřiny a řekl:,,Já plakal."
Probudila se celá spocená, venku pořád pršelo.

Ráno zas svítilo sluníčko.
Sakura měla celkem dobrou náladu, ale když viděla Ora
, hned ji ta nálada přešla.Jako by byl duchem zas někde jinde
asi se Sasukem, jak pořád říká.

,,Oro já už se na tebe nemůžu vážně dívat, co chceš zas dělat po škole
, jdeš někam se Sasukem?"
,,Jak bych mohl nikdo neví kde je, nemusím s ním nikam chodit, on je pořád
tady se mnou, když chci tak je tady."

,,Hm a kam s ním dneska jdeš?"
,,Na hřbitov."
,,Co na hřbitově?!"
,,Nevím ale můžeš jít s námi, Sasuke bude určitě rád."
,,Tak jo."

Sakura si o Orovi myslela pkný pitomosti, vážně se scvoknul, ale na ten
hřbitov s ním jde.

Po škole šli Sakura a Orochimaru na hřbitov.
Zastavili se u hrobu beze jména.

Oro na ně postavil pár svíček a věcí co se k vyvolávání duchu používají.
,,Myslíš si, že je Sasuke duch?"
,,Ne určitě žije, tohle je na přivolání upírů, ne na jejich vyvolání ale přivolání."
,,A jaký je v tom rozdíl?!"
Nechápala Sakura.
,,Vyvolání je, že vyvoláme někoho mrtvého, přivolání je, že přivolámě živé
o kterých nevíme kde jsou, ti kteří jsou třeba nezvěstní, jako je Sasuke."

Sakura se jen zmateně dívala na Ora, co to dělá.
Po chvíli všechno přestalo, nic se ale nestalo, nikde nikdo.
,,No vidíš nefunguje to, tak jdem jinam."
,,Myslíš, že to bude hned, vážně tě nechápu."
,,Tak za rok a nebo za dvě století."
,,Jestli tě to otravuje, můžeš odejít."
Sakura si jen povzdychla.
,,Tak jo jestli tu Sasuke je tak ať ti dá nějaký znamení, nebo ne?"
,,Nech ho, je vyděšený, už dlouho s nikým nemluvil."

Sakura už si vážně myslela, že se Orochimaru zbláznil.
,,Sakuro klidně si mysli že jsem blázen."
,,Oro přeci uznej, že by ti Sasuke dal nějaké znamení."
,,Co s tím znamením pořád máš?!"
,,No tak jak poznáme, že je tady?"
,,Není duch, takže bude vidět, chápeš?"
,,Hm asi moc ne."
,,No to je jedno, prostě čekej."

Takhle čekali už skoro dvě hodiny, ale Orochimaru to pořád nevzdával,
zato Sakura myslela, že brzo usne, už od začátku věděla, že je to nesmysl.

,,Zkusíme to jindy, radši půjdem."
Znal za správné nakonec Oro.
,,Nic si s toho nedělej, život jde dál."
Uklidňovala ho Sakura.

Ze hřbitova šli lesem, když se jim přes cestu mihl černý stín.
,,Viděl si to?!"
,,Jo viděl, já asi vím kdo to byl."
,,No jasně Sasuke, určitě to bylo zvíře, těch je v lese dost."
,,Ty tomu nevěříš, že ne?"
,,Moc ne."
,,Takže vůbec."

V tu chvíli jim přes cestu ten stín proletěl znovu.
Potom už se jen ozýval lidský pláč, jako by o něco prosil.
Byl tak mučenlivý a utrápený, že se Orochimaru a Sakuře sevřelo
srdce tou úzkostí, co s toho pláče byla cítit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama